Prvňáčkové v knihovně
Jéje, do knihovny jsme se moc těšili! Výkřiky: Kde to je? Můj brácha tam chodí! Jak to tam vypadá? Voní tam knihy! Už tam taky chodíš? Jasně, ty ne? Já budu! signalizovaly, že návštěva knihovny bude vítanou vzpruhou při lámání slabik v živé abecedě. A taky že byla.
Ještě před vstupem do knihovny, kde jsme měli domluveno rande na osmou ranní, jsme zabrousili do trávníčku u kašny, kde byly vystaveny dýně nádherně vyřezaných tvarů. Tři chlapci byli účastni přímo dýňodlabání, a tak jsme měli informace o dlabání přímo z první ruky a hlavně jsme viděli a pochválili i jejich práce.
A teď už šupajdá do knihovny. Ťuky, ťuky, otevírá nám usměvavá Mirka Kocourková, paní knihovnice, a vítá nás s otevřenou náručí. Všichni se živě zdravíme a děti se rozprchnou po knihovně. Rozprchnou je tedy silné slovo, protože knihovna v Pyšelích je titěrná, takže spíše – rozvolní se. Ale už to někdo organizuje, děti se svlékají a sedají si jako ptáčci na dřevěné točité schody, vedoucí někam do výšin knihovny. Mirka nás znovu vítá a přidává pár čísel o pyšelské knihovně. Kolik má čtenářů, kolik má svazků knih, je určena dětem i dospělým. A pak už volí krásné téma pohádek, ukazuje nám starší i novotou vonící knihy, povídá, co v nich čtenář najde, navazuje na znalosti dětí nebo je překvapuje něčím novým. Současně poukazuje na ilustrace v knihách, pojmenovává výrazné znaky kreseb toho kterého ilustrátora . A dostáváme se přímo k našemu kraji, je tu Mikeš a Josef Lada, to povídání nebere konce.
V závěrečné části se děti znovu rozešly po knihovně, prohlížely si regály a ptaly se na to, co je zajímalo. Dozvěděly se také, jak se mohou do knihovny přihlásit, jak najít žádanou knihu, a kdy ji vrátit. Paní Kocourková nás vyprovodila až za dveře a tam ji děti obklopily a chtěly odvést do školy, tak je ta usměvavá, milá a povídavá Mirka zaujala!
Fotografie ZDE
