Učíme se venku
Konečně! Dali jsme zadost školním povinnostem přímo ve škole a rozhodli jsme se jít učit se ven.
Ono se to jednomu nezdá, ale počasí nám moc nepřeje (za to klíšťatům ano), je hodně mokro. Červen se snad už umoudří a budeme se moci učit venku stabilně.
Prvotně jsme vyrazili lesoparkem k Pazdernickému rybníku v Nové Vsi. Cestou jsme zazpívali kaštanu jírovci a prohlédli jsme si jeho plody. Pochválili jsme akát, jak krásně kvete a voní. Zkusili jsme hledat jetelový čtyřlístek a šprýmovali jsme se svízelem přítulou. Obdivovali jsme krásu staré kamenné zdi u zámeckého parku i čerstvě hloubenou myší díru. Podívali jsme se na rozhraní pole a louky, pojmenovali jsme pšenici a ječmen a pozdravili koně v ohradě.
Tajnou stezkou jsme prošli k rybníku, kde nás přivítaly žáby svým brekeke! a ryby mohutným plácáním se nad vodou. Rozbalili jsme ležení a po hrách a svačince jsme dali zelenou matematice. Krásně nám šla! Cestou nazpět do školy jsme se zasmáli názvu docela pěkné rostlinky, prý bršlice kozí noha!
A krásně se nám učilo v přírodě, tak nějak pro život.
Líheň ZDE
9.6. Červen malinko poskočil, hodně popršelo a páteční hlášené slunce a teplo nás vytáhly ven. Kdepak teplo - v 11 hodin pěkný letní pařák. Ve škole jsme si napsali a zopakovali písmeno D a vyrazili do přírody za čerstvým vzduchem, hrami, ale i učením. Hned na počátku cesty jsme si prohlédli starou pyšelskou chaloupku z kamene, kdo ví, kolik dětí se v ní narodilo? Narazili jsme na třešeň a dozrávající třešně, šnečky, kopretiny na trávníku, včelí úly, jablíčka, borovici s borovou kůrou na lodičky a našli jsme i sojčí pírko! Po cestě úvozem jsme posoudili pracovitost našich předků a jimi vybudovanou úvozovou cestu. Pak jsme si hezky pohráli a naučili se ve stínu lesa. Bylo nám spolu moc dobře! Děkujeme přírodo.
16.6. jsme vyrazili k rybníku Debrný. Panoval dvacetistupňový den a mraky pokrývaly oblohu. Cestou od školy k rybníku jsme pozorovali zahrady. Nejen v zahradách vládl pořádek, ale pyšelští se postarali také o záhony před svými ploty. Všechno kvetlo, příroda hýřila barvami. Všimli jsme si plodů jabloní a hrušní, různých barev růží, pivoněk, upravených trávníků. Přešli jsme k poli u Debrného, kde se obracela tráva, pozorovali jsme jak se tráva sbírá a povídali jsme si o senu a o otavě a také pro koho seno slouží a proč nemá zmoknout. Přímo u rybníka bylo velice živo, kachnička s kachňaty, spousta hmyzu a hlavně: voda, voda, voda. Tak jsme se pěkně čabrali, učili se, hráli si. Primovní to bylo.
18.6. zdoláváme kopec k Loretě. Ale ještě po cestě věnujeme chvilky historii městečka Pyšely. Kostel a okolí kostela, sochy, zaujali jsme i pány popíjející pivko u obchůdku, žádali doplňující informace. Přešli jsme přechod přes silnici a okolo městského úřadu jsme prošli pod zámek, prohlédli jsme zdáli budovu, Vilémův dub a lihovar. V polovině kopce k Loretě jsme si našli místečka na trávě v závětří a učili jsme se, četli jsme si o bubáčkovi. Pak přišly na řadu hry a taky tam byl jasan, na který se dobře lezlo a třešně. Bylo nám děsně fajn!
23.6. vyrážíme k dalšímu rybníku v Pyšelích, jmenuje se Prádlo. Cestou se orientujeme, kde je sokolovna a kde se dobře vaří a na druhé straně silničky pozorujeme stavbu budoucí mateřské školy. Zastavujeme u Sádky a povídáme si, že ji postavila lidská ruka a starají se o ni rybáři. U Prádla nás čeká překvapení! Je tam nové dětské hřiště. Trošku se pohrajeme, už je nám i malé! Učíme se chovat se na hřišti. Děti se zují a běhají po kamínkách bosy, příjemné. Pak se v chladivém stínu stromů učíme matematiku a čteme Kvaka a Žbluňka (v tu chvíli třikrát projedou popeláři a dvakrát projde mateřská školka, letí ptáci, chrastí kamínky...). U rybníka jsou nádherné kačenky a berou zavděk našimi svačinkami, pozorujeme také malinké rybky. Jdeme na molo s reklamou na pyšelské Vomrzlíky a čabráme se ve vodě, parádička! Na mole se učíme ze slabikáře a připluje se na to čtení podívat i nutrie. Znovu nás objevily i kačenky a tak dokrmujeme, co ještě máme a pozorujeme jednu bělokrkou kachničku - královničku. Hrajeme si s míči a už je čas jít nazpět do školy.
24.6. Hned ráno vyhlášeno překvapení ke konci školního roku. Co to bude?? Po cestě na procházku jsme zaklepali na mrazničku a vykoukla na nás papírová bedýnka. "Co chcete? Jo, prázdninové překvapení?" A hup!, už byla v náručí paní učitelky. Zvědavost všech nebrala konce... Jdeme až k Loretě, pěkně na sluníčko a tam každý sahá do bedýnky, mňam, výtečná zmrzlina. Přišla vhod. Pak si hrajeme a taky navštívíme pyšelský hřbitov, mnoho dětí tam chodí za svými předky. Pak troška učení, to nezabije a pak fotbálek a lezení na strom a třešně...
