Ze života prvňáčka II.
Minuly nám tajemné vánoční svátky i oslavy konce roku 2019. V lednu jsme se zase sešli ve škole. S chutí jsme se zase začali učit, obraceli jsme stránky slabikáře s novými písmenky, jako kdybychom navlékali perličky do náhrdelníku. V oblíbenosti předmětů by asi zvítězila matematika a sportování.
Jednoho dne na dveře naší třídy zaťukaly děti a paní učitelky z pyšelské mateřské školky, na které jsme se moc těšili. To bylo vítání! Prvňáčků s paní učitelkami i paní ředitelkou, s předškoláčky, se sourozenci. Pak jsme pěkně od podlahy předvedli vše, co nám zatím škola a učení daly a byli jsme chváleni. A co si myslíte o nočním čtení ve škole? Nám se moc líbilo nejen čtení, ale i spaní ve škole, mnozí z nás poprvé bez mamky. A
Od ledna jsme také otevírali různé tajemné dveře ve škole. Za prvními jsme našli počítačovou učebnu, kde byly pro děti nachystány počítačové programy s matematikou, češtinou i prvoukou. Zábava, která nás hodně naučí. Chodíme každou možnou chvíli. Za druhými dveřmi jsme našli milou dílničku, ponky, svěráky, kladiva, šroubováky a další vybavení. Hned jsme se naučili správně zatloukat hřebíky. Za třetími dveřmi jsme objevili velikou kuchyň. Co s tím? Vypěstovali jsme za okny zelenou řeřichu a umíchali jsme řeřichovou omeletku a tři pomazánky na čerstvé rohlíčky. Mňaminky, jako od maminky.
Nevyhýbali jsme se ani kultuře. Přijelo za námi divadélko dvou herců s loutkami a pohádkou O Smolíčkovi, to jsme se nasmáli. Zatleskali jsme muzikantům z Olomouce, kteří nás poučili o skládání muzikálové hudby. A zaujalo nás svým programem mobilní planetárium z Brna, rádi jsme v klidu obrovského stanu, na jehož strop bylo promítáno, popřemýšleli o výskytu vody na zeměkouli. Novinkou pro nás byla práce s elektronickou stavebnicí Boffin. Ale už víme, jak sestrojit elektrický obvod.
Rádi pracujeme nejen hlavou, ale i rukami. Skleník u školy nám skýtá široké pole působnosti. Zasadili jsme ředkvičky, hlávkový salát a kedlubny. A plánovali jsme další. Ale přišlo úterý, 10. březen 2020.
Zrovna jsme šli sportovat do sokolovny, když nás zastihla zpráva, že se další den už neuvidíme. Těšení na hry utlumilo na chvíli tuto zprávu, ale poté jsme si poplakali. Bylo spoustu starostí, kdo zařídí zalévání květinek, vytrhání plevele ve skleníku, kdo se postará o třídní šnečky… Na jednu stranu hezké, že děti jsou starostlivé, nicméně jsme věřili, že se zase brzy setkáme.
A tak jsou děti v péči svých milovaných rodičů, kteří statečně převzali učitelské břímě. Zpočátku to bylo těžké, hodně těžké. Už jsme si zvykli. Doma jsou vytvořeny učebny, děti se učí na základě toho, co jim paní učitelka posílá, mají k dispozici výuková videa, počítačové programy. A prvňáčkové nezapomínají na svou paní učitelku. Raduji se z jejich kreseb, fotografií, videí i hlasových nahrávek. A věřím, že se zase sejdeme, ve zdraví, ve škole. Moc se těším.
Fotografie ZDE
